Edward Elgar - noty, taby, zpěvníky, výuková DVD
Vyhledat podle |
|
| Název: | |
| Hledat v popisu: | |
Edward Elgar
Wikipedie
Edward Elgar (2. června 1857, Broadheath - 23. února 1934, Worcester) byl anglický hudební skladatel, působící v 19. a 20. století.
Život
Mládí a dospělost
Byl synem ladiče pian z Doveru, který přijel v roce 1841 do katedrálního města Worcesteru a vzal si dceru svého ubytovatele. Usadili se spolu v Broadheathu poblíž Worcesteru, kde se v chalupě, kde se narodil a která je nyní jeho muzeem. Jeho otec provozoval krámek s hudebními nástroji ve Worcesteru, kam se nakonec celá rodina odstěhovala. Od každého se očekávalo, že bude pracovat za pultem, a později na tuto zkušenost vzpomínal v tom smyslu, že mu poskytla příležitost „všechno číst, na všechno hrát a všechno psát“. Nicméně jeho otec se nedomníval, že by hudba byla dobrým živobytím pro jeho syna, a tak ho dal do učení do právnické kanceláře. On se však tak snadno nedal. Sám se učil harmonii, kontrapunktu a formě a studoval teorii a partitury, včetně Beethovenových symfonií. Se svým bratrem Frankem vytvořili dechový kvintet a v roce 1877 Edward vyslechl v Londýně první koncert. V tom pokračoval i nadále - (kdykoliv měl peníze na jízdenku). V roce 1878 byl jmenován dirigentem orchestru v ústavu pro choromyslné. Rovněž přijal pedagogické místo v Malvernu a začal své skladby nabízet vydavatelům a dirigentům. Čekalo na něj však jednoznačné odmítnutí: to způsobil jeho provinciální původ a jak byl Elgar přesvědčen, i jeho katolické vyznání. Pak se k němu v roce 1886 na hodiny zapsala dcera generálmajora Caroline Alice Robertsová. Byla o devět let starší než on, ale oba se do sebe zamilovali a v roce 1889 odstěhovali do Londýna a vzali se.
První úspěchy
Alice byla přesvědčena o geniálním talentu svého muže a podporovala ho v komponování ze všech svých sil, a dokonce se ujala pracného úkolu kreslit notové linky na jeho partitury, neboť si je nemohli dovolit koupit. V roce 1890 byla předehra Froissart přijata k provedení na hudebním festivalu, který se téhož roku konal v jeho rodišti, Worcesteru. V Londýně však uznání nepřicházelo a rodina musela omezit své výdaje a vrátit se do Worcesteru. Zde přijal místo učitele v blízkém Malvernu. Po narození dcery napsal půvabnou serenádu pro smyčce a pro svou manželku a inspirován návštěvou Německa v roce 1892 Scény z bavorské vysočiny na její básně. Následovala další díla, včetně kantáty Caractacus, a v roce 1897 Císařský pochod na oslavu diamantového jubilea vlády královny Viktorie.
Jeho postavení se konečně stabilizovalo Variacemi na původní téma (Enigma), provedenými nadšenému publiku 19. června 1899, dva týdny po skladatelových dvaačtyřicátých narozeninách. Tento úspěch byl následován nabídkou k napsání skladby pro Birminghamský festival v roce 1900 a pro něj to byla možnost dovést k naplnění hýčkanou myšlenkou - zkomponovat sborovou skladbu na meditaci kardinála Newmanna o nesmrtelnosti, Sen Gerontiův. Partituru dokončil v létě 1900 ve svém domku na sever od Malvernu, obklopen krajinou, kterou miloval. „Stromy zpívají mou píseň,“ rozplýval se, „nebo já zpívám jejich?“ O kvalitě Gerontia byl nezvratně přesvědčen: po dokreslení poslední noty napsal: „To je to nejlepší ze mě - toto, jestliže něco ze mě, je hodno vaší paměti.“ Bohužel první provedení na Birminghamském festivalu - stejně jako Enigma, pod taktovkou Hanse Richtera - bylo díky nedostatečné přípravě orchestru zmařeno a on sám z toho byl sklíčený, ale následujícího roku v Dusseldorfu bylo přijato bouřlivě. Následně si na „bohatství a slávu“ skladatele nepřipil nikdo menší než sám Richard Strauss, který se o něm vyjádřil jako o „… prvním anglickém pokrokáři“. Nyní se zařadil mezi mezinárodně uznávané skladatele.
Závěr života a smrt
Pocty doma následovaly: titul rytíře, čestné občanství města Worcesteru a hostující profesora na Birminghamské univerzitě. V letech 1903-1911 dokončil dvě oratoria v plánované trilogii, Apoštolové a Království (třetí nebylo nikdy dokončeno), dvě symfonie a houslový koncert pro Fritze Kreislera. V roce 1911 mu byl udělen Řád za zásluhy a pro něj se stal jakýmsi zakončením řady jeho poct. „Již nemám, čeho bych dosáhl,“ napsal svému příteli. V roce 1920 zemřela jeho milovaná Alice. Uchýlil se ke studiu věd, zvláště biologie, a v roce 1923 z domu Sussexu, který sdílel s Alicí, a vrátil se do Worcesteru. Během svých posledních let skládal již málo, ale načrtl si třetí symfonii, kterou skládal na objednávku BBC. Rovněž aktivně diskutoval o napsání opery inspirované Ben Jonsonovou hrou Ďábel je hlupák a uskutečnil několik nahrávek pro gramofonovou společnost HMV, včetně slavné nahrávky houslového koncertu se šestnáctiletým zázračným dítětem jménem Jehudi Menuhin. Sir Edward Elgar, nositel Řádu za zásluhy, zemřel pokojně ve svém domě ráno 23. února 1934.
Nejvýznamnější díla
Variace na vlastní téma (Enigma)
Apoštolové
Království
Ďábel je hlupák
Sen Gerontiův
Císařský pochod
Pomp and Circumstance
1. symfonie
2. symfonie
3. symfonie
Pět skladeb pro orchestr
Caractatus
Scény se ságy
Král Olaf
Duch Anglie
Hvězdný expres
Klavírní kvintet
Houslová sonáta
Troyte Griffith
Mělká zem
Země naděje a slávy
Korunovační horečky
Houslový virtuos
Cockaigne
Violoncellový koncert e moll, op.85
Na jihu
Falstaff
Boží přání
Edward Elgar - noty, akordy, texty písní, taby
noty na klavír, noty na zpěv, akordy na kytaru, akordy na ukulele, noty na ukulele, noty na akordeon, noty tahací harmoniku, noty na altsaxofon, noty na banjo, noty na baskytaru, noty na Bb nástroje, noty na C nástroje, noty na Eb nástroje, noty na bicí nástroje, noty na cello, noty na čtyřruční klavír, noty na foukací harmoniku, noty na harfu, noty na harmoniku, noty na housle, noty na keyboard, noty na klarinet, noty na kytaru, noty na lesní roh, noty na pozoun, noty na trombón, noty na příčnou flétnu, noty na saxofon, noty na tenorsaxofon, noty na trubku, noty na varhany, noty na violu, noty na zobcovou flétnu, taby na banjo, taby na baskytaru, taby na kytaru, texty písní, noty na dobro, noty havajskou kytaru, noty na steel kytaru, noty na mandolínu, noty na kontrabas, taby na dobro, taby havajskou kytaru, taby na steel kytaru, taby na mandolínu, škola hry na kytaru, škola hry na klavír, škola hry na zobcovou flétnu, škola hry na příčnou flétnu, škola hry na fagot, škola hry na mandolínu, škola hry na banjo, škola hry na baskytaru, škola hry na saxofon, škola hry na ukulele, škola hry na pozoun, škola hry na bicí nástroje, noty na dudy, škola hry na dudy, škola hry na kontrabas, škola hry na varhany, noty na nástroje basového klíče
product_code
Angel's Farewell (The Dream Of Gerontius Op.38)
Canto Popolare (In The South Op.50)
Carissima
Cello Concerto In E Minor Op.85
Cockaigne Overture Op.40 'In London Town'
Dream Children Op.43
Elegy For Strings Op.58
Enigma Variations Op.36
For The Fallen (The Spirit Of England Op.80)
Froissart Overture Op.19
Chanson De Matin Op.15 No.2
Chanson De Nuit Op.15 No.1
Imperial March Op.32
Introduction And Allegro Op.47
Land Of Hope And Glory (Pomp And Circumstance March Op.39 No.1)
Minuet Op.21
Nimrod (Enigma Variations Op.36)
Piano Quintet Op.84
Pomp And Circumstance March No.1
Pomp And Circumstance March No.4
Rosemary
Salut D'amour Op.12
Sea Pictures Op.37 No.4
Sea Pictures Op.37 No.5
Serenade (The Wand Of Youth Suite No.1 Op.1a)
Serenade For Strings In E Minor Op.20
Serenade Lyrique
String Quartet In E Minor Op.83
Symphony No.1 Op.55
Symphony No.2 Op.63
The Music Makers Op.69
The Spirit Of The Lord Is Upon Me (The Apostles Op.49)
Theme (Enigma Variations Op.36)
To The Children (The Starlight Express Op.78)
Violin Concerto Op.61
Where Corals Lie
Nákupní košík
