Latinskoamerická hudba - video škola hry na kytaru bossa nova a flamenco
Vyhledat podle |
|
| Název: | |
| Hledat v popisu: | |
| 1 2 3 … 4 Další |
Latinskoamerická hudba
Wikipedie
Latinsko-Americká hudba je takový typ hudby, která pochází z Latinské Ameriky (včetně Karibiku a její Karibsko-Latinské hudby).
Genealogie kubánské hudby
Existuje mnoho různých latinsko-amerických stylů, některé z nich mají afroamerické kořeny a tradice. Afroamerické kořeny jsou směsí kořenů evropských, afrických a domorodých hudebních tradic. Španělské a africké hudební tradice s evropskými, afro-americkými harmoniemi jsou součástí tropické latinskoamerické hudby.
Styly smíchané s jinými proudy hudby
Většina následujících žánrů se vyvinula v 20. století, některé z nich v jižní americe.
salsa - styl byl vytvořen v USA, v Karibském regionu.
bossa nova - styl se vyvinul v Brazílii ze zdejších stylů hudby, které se míchaly s jazzem
latin jazz - fusion afrokubánské hudby (příklad mambo, salsa, aj.), tato hudba se vyvinula v třicátých a čtyřicátých let v New Yorku.
latin rock - americký hudební styl, který je populární v Latinské Americe. Styl je kombinací afrokaribských stylů a rocku
latin pop - vyvinul se z pop music, která kombinovala elementy rhythm and blues, latinsko-americké hudby a soulové hudby
songo - nová forma son hudby. Vyvinula se někdy kolem roku 1969. Kombinuje melodie sonu s rytmy rumby, rocku, funku i rhythm and blues.
tex-mex, styl je kombinace hudebních žánrů z Texasu a Mexika
Moderní hudební odnože s latinskoamerickými kořeny
reggaeton
latin hip-hop
merengue hip-hop
latin ska
cumbia villera
cumbia romántica
mangue beat
techno cumbia
rio funk
electrotango
latin house
latin techno
comerciales
cuarteto merenguero
salsa / timba
rock nacional
Umělci
Mezi některé latinskoamerické mimojiné patří RBD, Ricky Martin, Enrique Iglesias, Shakira, Daniela Mercury, Gloria Estefan, Thalía, Selena, Santana, Julieta Venegas, atd
Hudební nástroje
Mezi typické latinskoamerické nástroje patří různé perkusivní nástroje typu cowbell, conga, bongo bubínků, aj.
Bossa nova
Bossa nova (portugalsky nová vlna) je styl brazilské hudby konce 50. let 20. století. Vymyslela jej skupina studentů a muzikantů střední třídy žijících v pobřežních čtvrtích Copacabana a Ipanema města Rio de Janeiro. V Brazílii vešel ve známost písní Chega de Saudade (1958), kterou složili Antonio Carlos Jobim a Vinicius de Moraes a nazpíval João Gilberto.
Světově nejznámější písní žánru je The Girl from Ipanema (1962) ve verzi nazpívané Astrud Gilberto[zdroj?]. Mezi známé české bossanovy patří bossanova z muzikálu Starci na chmelu či píseň Cukrářská Bossa nova (Jarek Nohavica, CD Koncert - 1998).
Flamenco
Flamenco je hudebně-taneční kultura, jejíž kolébkou i současným centrem je Andalusie na jihu Španělska.
Vzniklo mezi cikány, kteří tam v 15. století doputovali z Indie přes Pákistán a Egypt. Proto se ve flamencu vlastní cikánská kultura mísí se španělskou, indickou, židovskou a arabskou.
Dělí se na flamenco jondo (vážné, hluboké), flamenco chico (lehké) a flamenco intermedio (střední) a zahrnuje řadu tanců, počínaje vesnickými Sevillanas přes Alegríu, Buleríu, Tangos, Soléá atd. Hlavními disciplínami jsou zpěv, tanec, hra na kytaru a rytmický doprovod, kterým je míněno tleskání a hra na cajón (čti kachón), což je perkusní nástroj připomínající dřevěnou bednu, na němž hráč sedí obkročmo. Pojem duende, používaný pro nejvyšší extázi ve flamenkovém smyslu, znamená syrový citový prožitek. Týká se především výkonu zpěváka, který se v tradičnějším pojetí pokouší o výkřiky na hranici lidských možností. Až do půli 19. století bylo flamenco pouze součástí životního stylu španělských Gitanos, na profesionální úrovni začali umělci vystupovat až s příchodem romantismu, kdy se zvýšil zájem o exotickou tvář Španělska. Následoval „zlatý věk flamenca“, období kaváren s flamenkovou produkcí vedlo k ničení původního stylu. Proti tomu se postavila skupina španělských intelektuálů v čele se spisovatelem Federikem Garcíou Lorkou a skladatelem Manuelem de Fallou. Ti roku 1922 zorganizovali v Granadě slavnou soutěž ve flamenkovém zpěvu, aby upozornili na umělecké hodnoty ničené kultury.
Nicméně flamenco se k vlastnímu sebeuvědomění postavilo čelem až v padesátých letech. Tehdy akcentovanému důrazu na tradici se pak v sedmdesátých letech vzepřely přední osobnosti nové vlny. Od té doby se flamenco žánrově rozvrstvuje, kombinuje své prvky s popem, rockem, jazzem, brazilskou hudbou, reggae, hip hopem a všemi myslitelnými styly. O mezinárodní popularizaci a následné zakořenění stylu v mnoha zemích světa se nejvíce zasloužili kytarista Paco de Lucia, Camarón de la Isla - zpěvák patřící do nové vlny (přezdívaný pro svůj bolestný výraz „zlomenina duše“), režisér Carlos Saura, jenž natočil filmy s flamenkovou tématikou (Krvavá svatba, Carmen, Čarodějná láska, Flamenco, Salomé, …) či nedávno zesnulý tanečník Antonio Gades. Tanec dnes žije svým vlastním životem díky tisícům lektorek a lektorů po celém světě a stále neutuchajícímu, především ženskému zájmu.
Nákupní košík