Hoboj - noty pro hoboj, škola hry na hoboj
Vyhledat podle |
|
| Název: | |
| Hledat v popisu: | |
Hoboj (Z Wikipedie, otevřené encyklopedie)
Hoboj (z francouzského hautbois – „vysoké dřevo“) je dvojplátkový dechový nástroj laděný in C. Má široké uplatnění v klasické hudbě – je součástí symfonických i komorních orchestrů a mnoha dechových komorních souborů.
Popis a stavba
Na hoboj je obecně složitější vytvořit kvalitní tón než například na klarinet nebo příčnou flétnu. V porovnání s těmito nástroji má hoboj také pronikavější zvuk, protože jeho stavba zdůrazňuje sudé vyšší harmonické frekvence (klarinet oproti tomu má relativně silnější liché vyšší harmonické frekvence, jeho zvuk je proto jemnější). Pokud není v orchestru přítomen klavír nebo jiný klávesový nástroj, ostatní nástroje se ladí podle hoboje, protože jeho ladění je nejstálejší a nejodolnější vůči výkyvům teploty a vlhkosti vzduchu.
Moderní hoboje se nejčastěji vyrábějí z grenadilly (typ afrického tropického dřeva), přičemž některé nástroje jsou tvořeny i z jiných druhů dřev, např. palisandru. Hoboj nemá hubičku jako klarinet nebo saxofon, místo ní má tzv. strojek. Tvoří jej dvojice úzkých plátků ze zdřevnatělé trstě rákosovité (Arundo donax), které jsou připevněny na kovové rource a narážejí o sebe volnými konci. Vespod je utěsněn korkem a nasazen na nástroj.
Existují dva typy hobojů: německý a francouzský. Německý typ má kónicky vrtanou trubici (na rozdíl od francouzského, jehož trubice je vrtaná válcově). Francouzský typ má v porovnání s německým také menší menzuru, užší plátek a poněkud jinak položené dírky, proto zní ostřeji než německý.
Historie
Nástroje příbuzné dnešnímu hoboji se používaly již ve starém Egyptě a Přední Asii, odkud se dostaly do Řecka (aulos) a Říma (tibia). Po pádu Římské říše Evropa znovu objevila tento nástroj díky stykům s arabskými zeměmi. Přímým předchůdcem hoboje je středověká šalmaj, její nevýhodou bylo, že se celý strojek vkládal do úst, čímž se výrazně snížila možnost ovlivňovat dynamiku. První nástroj, který je možné označit za hoboj, byl sestrojen v 17. století; na rozdíl od šalmaje bylo možné rty ovlivňovat tvorbu tónu.
Typy hobojů
Anglický roh: ladění in F, zní o kvintu níže než hoboj
Milostný hoboj (oboe d'amore): laděný in A, s kulovitým ozvučníkem, který mu dodává jemnější tón. Byl velice oblíben do konce 18. století
Heckelfon: barytonový hoboj laděný in C, má širší kónickou trubici a kulovitý ozvučník
Sarussafon: má kovovou trubici se širokou menzurou a saxofonovou mechaniku
Nejdůležitější díla pro hoboj
* Wolfgang Amadeus Mozart: Hobojový koncert C dur, Kvartet F dur
* Antonio Vivaldi: Hobojové koncerty
* Johann Sebastian Bach: 1. a 2. Braniborský koncert
* Tomaso Albinoni: Hobojové koncerty
* Georg Friedrich Händel: Příjezd královny ze Sáby, Hobojové koncerty a sonáty
* Benedetto Marcello: Koncert c moll (původně d moll)
* Georg Philipp Telemann: Hobojové koncerty a sonáty
* Joseph Haydn: Hobojový koncert C dur
* Richard Strauss: Hobojový koncert
* Vincenzo Bellini: Hobojový koncert
* Luciano Berio: Sequenza VII
* Domenico Cimarosa: Hobojový koncert C dur
* Francis Poulenc: Sonáta pro hoboj
* Benjamin Britten: Šest metamorfóz na Ovidia
* Robert Schumann: Tři romance for hoboj a klavír
* Carl Nielsen: Dvě fantazie pro hoboj a klavír
* Karl Ditters von Dittersdorf: Hobojové koncerty
Nákupní košík