Petr Hapka & Michal Horáček - noty
Vyhledat podle |
|
| Název: | |
| Hledat v popisu: | |
Petr Hapka (Z Wikipedie, otevřené encyklopedie)
Petr Hapka (* 13. května 1944, Praha) je známý český hudební skladatel, zpěvák a dirigent.[1]
Stručný životopis
Petr Hapka absolvoval konzervatoř (viola, zpěv). S textařem Petrem Radou, s nímž svého času tvořil nerozlučnou autorskou dvojici, vytvořil pro Hanu Hegerovou Kázání v kapli Betlémské nebo Obraz Doriana Graye.
Je známý především jako autor hudby k textům Michala Horáčka a hudby filmové. Jejich hity jako Levandulová, Dívám se, dívám, S cizí ženou v cizím pokoji, Štěstí je krásná věc, Individualita či Bude mi lehká zem zpívala například Hana Hegerová, Lucie Bílá, Michael Kocáb, Jana Kirschner nebo Richard Müller. Sám Hapka se také prosadil jako výrazný zpěvák.
Byl vícekrát ženatý, má šest dětí. Podle Rudého práva podepsal Antichartu.
Diskografie
* 1987 Potměšilý host - Hana Hegerová - Supraphon, LP
* 1988 V penziónu Svět - Supraphon
* 1997 Citová investice
* 2001 Mohlo by tu být i líp
* 2002 Zlatá kolekce - Reader's Digest (5 CD, obsahujúcich kompletní alba 1.-4. a výběr Hapkových skladeb z albumů jiných umělců)
* 2006 Strážce plamene - Hapka & Horáček - Universal Music CD
* 2009 Kudykam - Hapka & Horáček - Sony Music CD[2]
Filmová hudba
* Fany
* Copak je to za vojáka
* Perinbaba
* Fešák Hubert
* Tisícročná včela
* Den pro mou lásku
* Léto s kovbojem
* Páni kluci
* Panna a Netvor
* Akce Bororo
Televizní seriály
* Gagman
* Náves
* Náměstíčko
* Bylo nás pět
* My všichni školou povinní
Michal Horáček (Z Wikipedie, otevřené encyklopedie)
Michal Horáček (23. července 1952 Praha) je český spisovatel, esejista, novinář, textař, básník, producent a mecenáš[1].
Život
Otec Vladimír Horáček byl dramaturg mnoha pražských divadel (včetně Národního divadla) a překladatel (ovládal dvanáct jazyků), matka Eva Horáčková, rozená Heyrovská psycholožka. Dědeček Leopold Heyrovský byl jedním z předsedů České společnosti entomologické, jeho bratr Jaroslav Heyrovský byl prvním Čechem oceněným Nobelovou cenou, získal ji v oboru chemie v roce 1959.[2]
Po maturitě v roce 1970 byl přijat na Fakultu sociálních věd a publicistiky UK (v současnosti Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy), odkud byl na zásah StB vyloučen.[3] Živil se pak jako plavčík, umývač černého nádobí, skladník a posléze jako domácí dělník Výrobního podniku Svazu invalidů (META). Současně se věnoval sázkám, a to zejména na pražském dostihovém závodišti ve Velké Chuchli.[4]
Zájem o dostihy a studium chovu anglického plnokrevníka ho v polovině sedmdesátých let přivedly ke psaní pro zahraniční publikace; stal se korespondentem dostihových časopisů ve Velké Británii (British Racehorse), Austrálii (Racetrack) a v USA (Thoroughbred Record). Ocenění novinářskou cenou (1982) mu napomohlo k zisku stipendia na World Press Institute (Macalester College, St.Paul, Minnesota), které absolvoval v roce 1984.[5]
O dva roky později byl přijat jako redaktor kulturní rubriky do týdeníku Mladý svět, kde se věnoval především interview (Kurt Vonnegut, Roald Dahl, Klaus Maria Brandauer aj.), ale i jiným publicistickým žánrům. Kromě jiného vedl boj s agenturou Pragokoncert, organizující vystoupení zahraničních sólistů i hudebních skupin v ČSSR; Pragokoncert byl posléze donucen umožnit pražský koncert populárních Depeche Mode, a poté i dalších západních umělců.[6] Byl také autorem první investigativní reportáže (OSA Nostra, ve spolupráci s kolegou Lubošem Beniakem, 1989).[7]
V létě 1989 založil spolu s rockerem Michaelem Kocábem občanskou iniciativu MOST, která si dala za cíl zprostředkovat jednání mezi komunistickou mocí a představiteli nezávislých sdružení.[8] V listopadu téhož roku pak MOST přivedl k jednomu stolu premiéra Ladislava Adamce a zástupce Občanského fóra v čele s Václavem Havlem; předmětem a výsledkem těchto jednání bylo dne zejména zrušení té části tehdejší ústavy, která garantovala Komunistické straně Československa tzv. vedoucí úlohu v politickém uspořádání země. Tím se otevřela cesta k pluralitní parlamentní demokracii a k prvním svobodným volbám po mnoha desetiletích.[5]
Nebyl členem žádné politické strany před listopadem 1989, ani po něm; s výjimkou angažovanosti v rámci MOSTu přímou účast v jakýchkoli politických strukturách zásadně odmítal.[9] Přesto se nevyhýbal službě v institucích, které považoval za veřejně prospěšné. Na pozvání Miloslava kardinála Vlka například přijal nabídku stát se patronem Komunitního centra Matky Terezy na pražském Chodově (2006), na výzvu Václava Havla účast ve správní radě Knihovny Václava Havla (2005).[10]
Na počátku roku 1990 založil spolu se třemi kolegy akciovou společnost Fortuna. Ta postupně rozvinula dosud šíře neznámý koncept sázení na výsledky především sportovních utkání: kursové sázky. S mnoha sty pobočkami nejen v ČR, ale posléze i na Slovensku a v Polsku, a s mnohamiliardovým ročním obratem, se Fortuna stala prosperující společností. Poté, co MH strávil téměř 15 let jako předseda představenstva Fortuny, v prosinci 2004 ji předal novým vlastníkům a ze statutární pozice odstoupil.[10]
Již dříve se věnoval umělecké činnosti, zejména textům a produkci hudebních skladeb. V roce 1997 byl zvolen předsedou Rady Akademie populární hudby, která udílí českou obdobu Grammy Award, výroční hudební ceny Anděl.[11] Změnil její dosavadní strukturu a ve spolupráci s akademiky, které oslovoval osobními dopisy s prosbou o podněty, vytyčil nové úkoly. Pozici předsedy předal svému nástupci v roce 2000. V roce 2005 přijal nabídku TV Nova a stal se předsedou poroty soutěže Česko hledá SuperStar.[12]
Po prodeji Fortuny se začal naplno věnovat hlavně vlastním tvůrčím projektům. Psal eseje pro noviny a cestopisy pro časopisy, publikoval knihy a zejména jako textař a producent vytvářel písňové projekty. Na sklonku první dekády nového tisíciletí se začal stále více přiklánět k poezii; výsledkem bylo veršované libreto hudebně-dramatického díla Kudykam, uváděného v koprodukci se Státní operou Praha od roku 2009 a sbírka villonských balad nazvaná Český kalendář.
V roce 1996 získal titul bakaláře na Institutu základů vzdělanosti UK, v roce 2007 titul magistra na Fakultě humanitních studií UK (obecná antropologie), následujícího roku byl na stejné fakultě a ve stejném oboru přijat ke studiu doktorandskému. Sám průběžně na vysokých školách přednášel; vedl semináře tvůrčího psaní na Fakultě sociálních věd UK v Praze a na Masarykově universitě v Brně.
Od roku 1976 byl ženatý s novinářkou Rut Horáčkovou, roz. Vavákovou (* 1953). V roce 2010 došlo k rozvodu.[13] Mají spolu dvě děti Filipa Horáčka (* 1978), asistenta na FF UK a Rut Horáčkovou, ml. (* 1987).
Dílo
Spisovatel a esejista
Jeho knižní prvotinou jsou první (a dosud poslední) česky psané dějiny dostihového sportu, Království za koně. Vydalo nakladatelství Olympia, Praha, v roce 1983. Kniha se s 60 000 výtisky zařadila mezi bestsellery.[14] Zanedlouho následovalo její druhé vydání (30 000 výtisků).
Svět dostihů byl předmětem i další knihy, nazvané Zpráva z Kentucky (Turf Klub, Praha, 1984), kde autor popsal svou zkušenost z cest po závodištích a hřebčínech USA. Byla vydána jen v cyklostylované podobě.
Největší zájem vyvolal deníkový záznam ze třinácti rozhodujících dnů sametové revoluce na sklonku listopadu roku 1989, zejména z politických jednání – v revolučním centru (Laterna Magika), v budově vlády, v bytě premiéra Adamce i Václava Havla a jinde – kterých se autor účastnil. Vydaný v knižní podobě pod titulem Jak pukaly ledy (Ex Libris, Praha, 1990), zaznamenal tento deník 170 000 prodaných výtisků.[15] O sedmnáct let později vyšel znovu, doplněný rejstříkem dobových osobností a někdejší disident a pozdější prezident republiky Václav Havel (XYZ, Praha, 2007) napsal předmluvu:
Michal Horáček byl u prehistorie naší něžné revoluce. Ale nejen to. Byl tehdy opravdu všude a u všeho. Nevěděl jsem, že si všechno pamatuje a navíc zapisuje. Ale jsem tomu rád. Historici mají dík jemu jeden z mála vskutku autentických dokumentů o těch hektických dnech“
– Václav Havel, Předmluva, Jak pukaly ledy
Filosofující zamyšlení nad fenoménem hazardní hry bylo obsahem publikace s názvem Los a sázka (Fortuna, Praha, 1996). Autor ji zdarma poskytl čtenářům ke stažení na svých webových stránkách. [16]
Soubor esejů, publikovaných týden co týden v Lidových novinách, vyšel pod názvem O české krvi otců vlasti v Nakladatelství Lidové noviny (2004) Postupně se dočkal tří vydání a počtem 15 000 prodaných výtisků se zařadil mezi bestsellery. Autor zde využil především své antropologické erudice. V předmluvě napsal Zdeněk Svěrák:
Michal Horáček zapátrá v historii a když najde dávný děj, který se mu zdá příhodný, pak nám ho pěkným, výstižným a bohatým jazykem převypráví. Napíná nás, protože nevíme, kam míří, a jsme na to zvědaví. Na konci se dočkáme uspokojení z paralely: takto se chovali, takto se rozhodovali ti, co tu byli před námi, a takto se v podobné osudové chvíli chováme a rozhodujeme my (…) Sází slova na pravá místa. Nakládá s jazykem jako hráč, který ví, že má v ruce dobré karty, a vynáší je s noblesní jistotou. Možná že sbírka Horáčkových kázání bude průkaznějším svědectvím o našich dnešních společenských starostech, než jaké jednou sepíše dějepisec.
– Zdeněk Svěrák, Předmluva, O české krvi otců vlasti
Další eseje, tentokrát z Hospodářských novin, daly vzniknout svazku O tajemství královny krav (NLN, Praha, 2007), který opět patřil mezi nejprodávanější české tituly.[17] Předmluvu k němu napsal historik Dušan Třeštík.
Michal Horáček neříká, jaké věci jsou, dobré nebo špatné z nějaké své podstaty, říká pouze, jaké by měly být, aby se lidem dobře žilo, aby jejich společnost fungovala a pokud možno málo jim škodila. Nenutí je k poslušnosti nějakým železným pravidlům, božským či jiným, předkládá jim řešení k výběru. Jeho příběhy nejsou exempla k následování nebo odstrašení, jsou to skutečné příběhy s mnoha možnými konci. Nijak přitom ovšem neskrývá své vlastní postoje, nevnucuje ale, pouze za ně lobbuje. To je asi to, co má dělat moralista v současném světě, chce-li být skutečně poctivý, tak jako je poctivý vědec.
– Dušan Třeštík, Předmluva, O tajemství královny krav
V roce 2009 předložil veřejnosti dílo jiného rázu: „písňový text o 2009 verších“, jak označil libreto svého lyrikálu Kudykam (Nakladatelství Lidové noviny). Kniha se v žánru poezie opět zařadila mezi české bestsellery.
Je víc než pouhým libretem. Je souvislou básní utkanou z písňových textů do pavučiny hravé fantazie. Jak zrnka pepře z prasklé pepřenky / sypou se, sypou z hlavy myšlenky. /Rejdí a křepčí, plní celej byt. / Celej svět. Žádnou nelze polapit‘, píše či lépe řečeno zpívá se v Horáčkově Kudykamu a se stejnou lehkostí, zdá se, sypou z Horáčkovy mysli verše a rýmy s nezvalovskou lehkostí (…) Jiskří neotřelými metaforami pohupujícími se v mámivém rytmu šansonu a lehce vplývajícími do pointy.
– Radmila Hrdinová, recenze (Právo, 27.07.2009)
Novinář
Své první články pro tištěná periodika publikoval anglicky. V roce 1983 obdržel za článek An Eccentric’s Legacy, publikovaném v The Thoroughbred Record, vydávaném v Lexingtonu, Kentucky, USA, cenu Excellence in Journalism.[18]
Po prvním uvolnění domácích politických poměrů mu v roce 1986 bylo dovoleno pracovat v redakci populárního týdeníku Mladý svět. V něm publikoval Dopisy z lásky a nenávisti - koncipované jako korespondence s rozličnými osobnostmi světové historie; ukrývaly paralely se současným společenským vývojem v Československu.
Po odchodu z Mladého světa se pokračoval v psaní pro noviny , přispíval zejména do Hospodářských novin, Lidových novin a do Mladé fronty DNES. Ze svých cest po světě vytěžil řadu reportáží, uveřejněných v Reflexu, Magazínu Lidových novin, Koktejlu a dalších periodikách; své články začal postupně provázet vlastními fotografiemi. V prvních letech nového tisíciletí také vedl výběrové semináře tvůrčího psaní, a to na Karlově univerzitě v Praze a na Masarykově univerzitě v Brně.
Textař
Své první texty napsal koncem sedmdesátých let, v nahrávacích studiích byly však realizovány až od roku 1983 (spolupráce se Zdeňkem Rytířem, písně pro Michala Tučného a Petra Spáleného).
Zásadní bylo setkání se skladatelem Petrem Hapkou v roce 1984, které přineslo koncipovaná autorská alba. První z nich, Potměšilý host vytvořený pro Hanu Hegerovou, obdrželo platinovou desku[19].
Následující album V Penziónu Svět představilo originální koncept, který se posléze stal pro tvůrčí dvojici H+H typický: namísto jedinému pěveckému protagonistovi nabídlo prostor řadě různých osobností. V případě „Penziónu“ to byl například rocker Michael Kocáb nebo mladý slovenský zpěvák Richard Müller, poprvé si tu zazpíval i sám Hapka. Album obsáhlo písně jako například S cizí ženou v cizím pokoji, Štěstí je krásná věc, Rozeznávám, nebo Buřty, pivo nenávist.
Třetím projektem z dílny H+H byla Citová investice. Zvolená albem roku 1996[20], obsahovala i skladbu Dívám se, dívám (Píseň roku[21]), která se stala patrně nejproslulejší písní tohoto autorského tandemu. Zpíval Petr Hapka za doprovodu Lucie Bílé.
Album Mohlo by tu být i líp z roku 2001 patrně dovedlo koncept pestrosti interpretů nejdále, mezi zpěváky například excelovala světově proslulá mezzosopranistka Magdalena Kožená (S poduškou Řípu pod hlavou), dále se představil i Daniel Landa, jazzman Jan Spálený nebo frontman skupiny Traband Jarda Svoboda, ke spolupráci s H+H se vrátila i Hana Hegerová. Mezi velké české hity se zařadil duet Hapky s mladou Slovenkou Janou Kirschner nazvaný Bude mi lehká zem a Hapkovo sólo Kocour se schoulil na tvůj klín.
Strážce plamene, projekt z roku 2006. Poprvé se tu jako interpret šansonů H+H objevuje folková legenda Jaromír Nohavica, přichází slovenská šansoniérka Szidi Tobias a valašský zpěvák František Segrado, které dále doplňuje Hana Hegerová, Daniel Landa a Jana Kirschner. Všechny písně dostaly také svojí obrazovou podobu.
V roce 2009 vyšlo album Kudykam, které ještě před premiérou ve Státní opeře představilo potenciálním divákům písně, určené pro velké jeviště. Aranžmá se Ondřej Brzobohatý. Album obsahuje písně Přišlo mi to vhod a Tante cose da veder‘, Na albu se představily intepreti známí (například Richard Krajčo a Karel Gott) i méně známí (Karel Dobrý nebo Jan Sklenář).
V roce 2010 byl vydán souhrnný Zpěvník - P. Hapka a M. Horáček s výběrem toho nejlepšího ze spolupráce této dvojice.
Kromě projektů s Petrem Hapkou, z nichž všechny dosáhly na první místo v žebříčku nejprodávanějších zvukových nosičů, [22] se Michal Horáček věnoval i uceleným autorským výpovědím ve spolupráci s jinými tvůrci. První mezi těmito alby byl projekt pojmenovaný Richard Müller – zpěv / Michal Horáček – slova z roku 2000. Česky zpívajícímu slovenskému interpretovi přineslo několik nejúspěšnějších skladeb jeho bohaté kariéry, zejména Baroko a Srdce jako kníže Rohan. Také toto album vévodilo nejprodávanějším titulům a mnohé jeho písně se dosud hrají na českých i slovenských rozhlasových stanicích.
Výrazně nekomerční ambici měl naopak umělecky náročný projekt se skladatelem a interpretem Jardou Svobodou z roku 2003, nazvaný Tak to chodí. Michal Horáček na něm dal kromě jiných poprvé příležitost Věře Nerušilové, Szidi Tobias a Františku Segradovi, kteří se posléze účastnili i práci na projektech H+H.
S dalším titulem dosavadní kariéry přišel na podzim 2008: účast na něm programově nabídl pouze málo známým ženským interpretkám (Naďa Válová, Hana Robinson, Natálie Kocábová, Tereza Nekudová a další). Pásmo příběhů vyprávěných z ženské perspektivy – od maturantky po důchodkyni – neslo název Ohrožený druh. Na nejvyšší příčce nejprodávanějších hudebních nosičů České republiky setrvalo v nepřetržité sérii 14 týdnů a získalo cenu Anděl za nejúspěšnější CD v kategorii skupin. Současně bylo zvoleno Albem roku 2008[23]. Obsahovalo hit Jak ten chlap se na mě dívá a stalo se základem později velmi úspěšného koncertního turné.
Básník
Postupný přechod od ryze písničkářské ke klasické poetické tvorbě zahájil veršovaným libretem Kudykama. To obsahovalo i šest villonských balad. Právě k tomuto žánru posléze obrátil autor svou pozornost.
Sbírku villonských balad, z formálního hlediska nejnáročnější básnické disciplíny, naposled napsal v českém prostředí Vítězslav Nezval v roce 1936 (52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida). Michal Horáček hodlá na ni navázat, a to rovněž počtem 52 balad.[24] Ještě dříve však uveřejní (v plánu je září 2011) sbírku 12 balad, z nichž každá je věnována jednomu měsíci v roce, pod titulem Český kalendář a ve spolupráci s fotografem profesorem Jindřichem Štreitem.[25] Editorkou sbírky je Daniela Iwashita. Také tyto balady jsou ovšem zhudebňovány, a to jak Petrem Hapkou, tak mnoha dalšími českými a slovenskými skladateli.
Producent
Koncept uměleckých výpovědí, poskytovaných na jednom albu nikoli jedinou, ale mnoha různými osobnostmi, byl klíčovým jeho příspěvkem ve spolupráci s Petrem Hapkou a pak i s dalšími spolutvůrci. Postupně si osvojil pozici uměleckého producenta, za níž se mu dostalo uznání mimo jiné i prostřednictvím ceny Anděl za DVD roku 2007.[26] Pod titulem Strážce plamene v obrazech vytvořil prostor pro rozličné, vesměs mladé filmové režiséry, kteří dali písním H+H obrazovou podobu. Tyto tvůrce v posledním videoklipu doplnil nestor české kinematografie, profesor Otakar Vávra. Celým pásmem provázejí diváka H+H jako loutky, jimž v improvizovaném kinosále sekundují loutky Szidi Tobias, Daniela Landy a Jaromíra Nohavici.
Kromě zmíněného DVD a mnoha písňových alb produkoval i celé představení Kudykam na jevišti Státní opery Praha, jehož součástí byla i bibliofilie libreta (ilustrovaná profesorem Borisem Jirků), vystoupení na různých festivalech a další akce.
Svéráznou producentskou myšlenkou je i nabídka podávaná prostřednictvím internetu všem, kteří se domnívají, že mohou přispět ke vzniku písňové podoby villonských balad jako hudební skladatelé. Během roku od zveřejnění této nabídky obdržel na 500 hudebních kompozic, a které mají v roce 2012 vyjít albu s názvem Yes, You Can.[27].
Bibliografie
Biografickou knihu o životním příběhu Michala Horáčka napsal Ladislav Verecký. Vyšla v roce 2002, a poté ještě dvakrát, zatím naposledy v roce 2009 (Nakladatelství Lidové noviny).
Knihy
* Království za koně (1983)
* Zpráva z Kentucky (1984)
* Jak pukaly ledy (XYZ, 1990)
* Los a sázka (Fortuna, a.s., 1996)
* Kdo víc vsadí, ten víc bere (Nakladatelství Lidové noviny, 2002)
* O české krvi otců vlasti (Nakladatelství Lidové noviny, 2004)
* Jak pukaly ledy (XYZ, 2007)
* O tajemství královny krav (Nakladatelství Lidové noviny, 2007)
* Kudykam (Nakladatelství Lidové noviny, 2009)
Diskografie
* Potměšilý host (Supraphon, 1987)
* V penziónu Svět (B&M Music, 1988)
* Citová investice (B&M Music, 1996)
* Richard Müller - zpěv, Michal Horáček - slova (2000)
* Mohlo by tu být i líp (Universal Music, 2001)
* Tak to chodí (B&M Music, 2003)
* Strážce plamene (Universal Music, 2006)
* Strážce plamene v obrazech (DVD) (Universal Music, 2007)
* Ohrožený druh (Sony BMG, 2008)
* Kudykam (Sony BMG, 2009)
Petr Hapka & Michal Horáček - Největší hity - Zpěvník
Petr Hapka & Michal Horáček - noty, akordy, texty písní, taby
noty na klavír, noty na zpěv, akordy na kytaru, akordy na ukulele, noty na ukulele, noty na akordeon, noty tahací harmoniku, noty na altsaxofon, noty na banjo, noty na baskytaru, noty na Bb nástroje, noty na C nástroje, noty na Eb nástroje, noty na bicí nástroje, noty na cello, noty na čtyřruční klavír, noty na foukací harmoniku, noty na harfu, noty na harmoniku, noty na housle, noty na keyboard, noty na klarinet, noty na kytaru, noty na lesní roh, noty na pozoun, noty na trombón, noty na příčnou flétnu, noty na saxofon, noty na tenorsaxofon, noty na trubku, noty na varhany, noty na violu, noty na zobcovou flétnu, taby na banjo, taby na baskytaru, taby na kytaru, texty písní, noty na dobro, noty havajskou kytaru, noty na steel kytaru, noty na mandolínu, noty na kontrabas, taby na dobro, taby havajskou kytaru, taby na steel kytaru, taby na mandolínu, škola hry na kytaru, škola hry na klavír, škola hry na zobcovou flétnu, škola hry na příčnou flétnu, škola hry na fagot, škola hry na mandolínu, škola hry na banjo, škola hry na baskytaru, škola hry na saxofon, škola hry na ukulele, škola hry na pozoun, škola hry na bicí nástroje, noty na dudy, škola hry na dudy, škola hry na kontrabas, škola hry na varhany, noty na nástroje basového klíče, škola hry na trubku
1. Benefice černých koní
2. Berná mince
3. Bude mi lehká zem
4. Buřty, pivo, nenávist
5. Citová investice
6. Díkůvzdání
7. Dívám se, dívám
8. Hlava kance
9. Individualita
10. Jen tys nic neslyšela
11. Jinde
12. Kdo by se díval nazpátek
13. Kocour se schoulil na tvůj klín
14. Králíček Azurit
15. Kurt Vonnegut
16. Levandulová
17. Milostný dopis H.Z.
18. Mohlo by tu být i líp
19. Nemůžeš usnout III.
20. Neodolatelná
21. Okna dokořán
22. Otevtřete kno, aby duše mohla ven
23. Parník se potápí, kapela hraje
24. Pod plynárnou
25. Potměšilý host
26. První noc v novém bytě
27. Rozeznávám
28. S cizí ženou v cizím pokoji
29. Se třema slepci v bufetu
30. Smích z vedlejšího pokoje
31. Soda okolností
32. Stáří
33. Stín stíhá stín
34. Strážce plamene
35. Šaškové počmáraní
36. Štěstí je krásná věc
37. Unesený
38. Utloukat čas
39. V penziónu Svět
40. Vana plná fialek
41. Všechno nejlepší
42. Žít a nechat žít
Nákupní košík
